Seraphině bušilo srdce v hrudi, když se rozhlížela kolem. Byla úplně sama. Vypadalo to, jako by se do této nepoznané části lesa už celá léta nikdo nevydal. Její smysly se vybičovaly, ale tou náhlou změnou prostředí byly zmatené.

Vzduch byl hutný pachem vlhké hlíny a spadaného listí—naprostý kontrast oproti adrenalinu prosycené atmosféře, kterou právě opustila.

Husté koruny stromů nad ní vrhaly na