"Je to první den na vysoké, tati. Vždycky jsi chtěl vidět, jak se dostanu na jednu z těch nejlepších, že? Jsi v nebi šťastný? Dáváš na mě pozor, viď?" Seraphina se usmála na otcovu zarámovanou fotografii a oči se jí zalily slzami.

Zasunula fotku zpátky do tašky, otočila se a slabě se usmála na Rydera, který semkl rty do úzké linky.

"Plánuješ tam jít takhle uplakaná? Tahle škola není pro slabochy, Seraphino. Neříkej mi, že máš v plánu nechat si hned první den natrhnout zadek," Ryder ji zatahal za tváře a ona si odfrkla a otřela si tu trochu vlhkosti z očí.

"Pokud si dobře vzpomínám, tak při tréninku jsem ti vždycky natrhla zadek já. S betou si poradím a Alfa by se odpadlíkem neobtěžoval. Problém vyřešen," pokrčila Seraphina rameny.

"Jsi připravená vyrazit?" zeptal se Ryder a Seraphina přikývla.

Po půl hodině Ryder zaparkoval auto před univerzitou a Seraphina vystoupila, čímž přitáhla pozornost všech hned ze dvou důvodů. Zaprvé, byla odpadlík, a zadruhé, byla krásná.

Seraphina neměla porcelánově bílou pleť, ale i tak měla světlou pokožku. Nebyla vychrtlá, ale ani tlustá.

Její křivky byly dokonalé, s troškou břišního tuku, ale nic z toho jí neubíralo na kráse. Její výraznou dominantou byly dlouhé hnědé vlasy, které jí sahaly až pod stehna, a nikdy je nepřestala dávat na obdiv.

"Hádám, že odpadlíci mají i oddělené parkoviště. Zajímalo by mě, jak nás budou rozlišovat ve třídě," povzdechl si Ryder a Seraphina se se smíšeným výrazem podívala na ceduli s nápisem 'parkoviště pro odpadlíky'.

Profesor se skutečně zmínil, že budeme čelit diskriminaci. Doufám, že to zůstane jen u používání jiných věcí a u ničeho dalšího. pomyslela si Seraphina a kývla na Rydera.

"Chceš, abych tě doprovodil do třídy? Máme ještě trochu času," řekl Ryder.

"Tohle zvládnu," odpověděla Seraphina.

Jak stráví na tomto místě čtyři roky, když teď stáhne ocas?

"Sejdeme se o obědové pauze," navrhl Ryder, ona přikývla a vykročila směrem dovnitř budovy.

"Ahoj, můžu vědět, kde je oddělení biotechnologií?" zastavila se Seraphina, aby se zeptala jednoho kluka, který si ji změřil pohledem odshora dolů.

"Prvák?" zeptal se a žvýkal něco jako pořádný drsňák.

"Druhý patro, západní křídlo. Naproti konferenční místnosti," řekl a Seraphina přikývla.

"Já jsem Grayson. Třeták, biotechnologie, tvůj starší spolužák," natáhl k ní kluk ruku. Jelikož z něj Seraphina necítila žádnou negativní energii, pevně mu potřásla rukou.

"Seraphina," kývla a vydala se směrem, který jí ukázal.

Když zahnula za roh, málem vrazila do dívky nesoucí tři kávy, když vtom ji někdo stáhl stranou, a ona se tak podívala do očí člověku, který ji zachránil.

"Co to -" Seraphina se zarazila a vzpomněla si, že se musí chovat slušně.

"Klídek," řekl kluk, usmál se na ni a ona svraštila obočí.

"Omlouvám se," vyhrkla dívka a odešla. Seraphina si povzdechla a pohlédla zpět na svého zachránce.

"Díky a promiň. Nedávala jsem pozor," ucouvla Seraphina o krok.

"To je v pohodě. Ještě jsem tě tu neviděl," řekl kluk a kráčel podél ní.

"Jak jsem jen mohl zapomenout. Dovol, abych se představil. Jsem Silas, budoucí beta smečky Krvavého měsíce," pronesl chlapec a Seraphina se zarazila.

Tohle jí připomnělo, že se tam s Ryderem budou muset brzy nahlásit. Po získání dočasného povolení od alfy bydleli na hranicích. Teď, když se dostali na univerzitu a zůstanou tu čtyři roky, budou potřebovat nové povolení na delší dobu.

"Těší mě, Beto Silasi. Jsem Seraphina Vanceová, odpadlice, která žije na okraji vaší smečky. Určitě jsi o mně slyšel," Seraphina se na něj zadívala a pečlivě sledovala jeho reakci.

"Seraphina Vanceová, zavržená Gama," řekl Silas a Seraphina zatnula pěsti a v duchu si odfrkla.

Takže tohle je teď její nová identita přede všemi.

"To budu asi já," usmála se Seraphina a Silas si povzdechl.

"Já- nemyslel jsem to neuctivě -"

"V pohodě. Jsem na to zvyklá. A teď mě omluv," odfrkla si Seraphina, než se otočila a do někoho vrazila.

"Panebože, co to ti lidé..." Seraphina se odmlčela, když ucítila tu mocnou auru kolem sebe.

Počkat. Neříkejte jí, že zas vrazila do nějakého alfy. To už by bylo podruhé. Kolik alfů vlastně na téhle škole je?

"Nemáš na práci nic lepšího než vrážet do lidí? To už je podruhé. Tohle je způsob, jakým na sebe poutáš pozornost, odpadlíku?" Seraphina svraštila obočí, když uslyšela povědomý hlas. Pak vzhlédla a její pohled se setkal s majitelem toho hlasu.

No, alespoň to nebyl alfa.

"Zaprvé, jmenuji se Seraphina, a to samé můžu říct o tobě. Tohle je tvůj způsob, jak na sebe upoutat pozornost, když vidím, že to to tvoje oblečení nezvládá? Snažila ses vrazit do nějakého kluka? Zničila jsem ti plány?" zeptala se Seraphina a předstírala šok, zatímco si dívku změřila od hlavy až k patě.

"Co jsi to řekla?" soptila Victoria a Seraphina se usmála ještě víc.

"Uhádla jsem to správně? Panebože, to mě hrozně mrzí," napodobila Seraphina pisklavý hlas.

"Jak se opovažuješ! Zapomněla jsi, kde je tvé místo, ty špinavá odpadlice? Víš vůbec, kdo já jsem?" zavrčela Victoria a Seraphina se jí podívala přímo do očí a usmála se.

"Určitě ne Měsíční bohyně," ušklíbla se Seraphina a zkřížila ruce na hrudi.

"Víš co? Nebudu si kazit náladu hádkou s tak odpornou existencí, jako jsi ty. Neklesnu tak hluboko jako ty," prohlásila Victoria a když už chtěla projít kolem Seraphiny, ta natáhla nohu a Victoria padla na kolena.

"Áá, chytla mě křeč do nohy. Proč bys něco takového dělala? Klesla bys tak hluboko, abys mi ublížila?" předstírala Seraphina a poprvé v životě byla Victoria úplně nepříčetná.

"Kysone! Necháš tu odpadlici, aby mě takhle ponižovala?" zaječela Victoria frustrovaně a Silas sevřel rty do úzké linky a jen stěží potlačoval úsměv.

"To stačí, Victorio. Nedělej ze sebe blázna," Alfa Kyson prošel kolem Seraphiny a ona cítila, jak jí srdce poskočilo, když se její oči krátce setkaly s jeho.

Alfa Kyson se zastavil přímo vedle Seraphiny, podíval se jí do očí a jeho zorničky téměř zčernaly.

"Pro začátek, nevrazila jsi do ní, ale do mě. A ujišťuji tě, že jsem se nesnažil získat pozornost nějakého odpadlíka, jako jsi ty. Jak se hodláš omluvit?" zeptal se Kyson a Seraphina, která se s ním teď setkala poprvé, protože to byl Ryder, kdo šel požádat o povolení, na něj zmateně pohlédla.

"Seraphino, to je Alfa -"

"Prosil jsem tě, aby ses do toho pletl?" Kysonova slova utnula Silase uprostřed věty.

"Omlouvám se?" vyzkoušela Seraphina svá slova. To, co řekla a udělala, už nemohla vzít zpět, a tak to byl jediný přijatelný způsob, který našla.

"Kdyby to šlo vyřešit omluvou, proč by na světě byli policajti a úřady," naklonil Kyson hlavu, než chytil Seraphinu za čelist stiskem pevným jako ocel.

Když Silas viděl, jak se kvůli takové malichernosti chová, i jemu připadalo, že Kyson reaguje až moc naštvaně, ale co ho mátlo, bylo, proč byl Kyson tak vytočený?

Před pár chvílemi byl v pohodě. Nemůže ho přece rozhodit to, co Seraphina udělala Victorii, že ne?

Pokud si Kyson myslel, že ji pouhým sevřením její čelisti a zamračeným pohledem donutí, aby se před ním sklonila, byl na omylu.

Seraphina, která se dřív všeho bála a kvůli každé maličkosti brečela, zemřela v ten samý den, kdy oplakala ztrátu svého druha, pouta se smečkou a hlavně důvěry.

Nyní Seraphina umí bojovat ve svých vlastních bitvách a dokáže světu ukázat, že je víc než jen zavržená Gama nebo odpadlík.

A co víc, na rozdíl od dřívějška už neměla co ztratit ani se čeho bát.

Jakmile Kyson uslyšel první zvonění upozorňující studenty, aby šli do tříd, trhl rukou, Seraphina zavrávorala dozadu a Silas ji chytil, aby získala rovnováhu.

"Díky," usmála se Seraphina a zadívala se na Kysona se stejnou intenzitou.

"Na to, že jsi odpadlík, jsi pořádně troufalá. Zajímalo by mě, jak dlouho ti to vydrží," usmál se Kyson zlověstně, čímž Seraphinu zmátl, když pak odcházel s Victorií těsně v patách, která si odfrkla.

"Páni, o co mu jde? To do mě ze všech lidí musela Měsíční bohyně strčit právě tohohle pitomýho Alfu?" Seraphina stiskla rty do úzké linky a Silas zakašlal.

"Nepřijď pozdě hned první den," připomněl jí Silas, ona zvedla obočí, vzala tašku a vyrazila směrem ke třídě.

Silas sledoval záda vzdalující se dívky a s povzdechem se oddával smíšeným pocitům.

Silas měl v úmyslu setkat se se Seraphinou už od té chvíle, co viděl její fotku u toho druhého odpadlíka, Rydera, když si přišel zažádat o povolení k pobytu. Přemýšlel, kdy bude ta správná chvíle jít a setkat se s ní.

Její vzhled upoutal jeho pozornost a on ji chtěl prozkoumat trochu víc.

Poté, co jeho družka zemřela při posledním útoku odpadlíků na smečku, cítil se celou tu dobu osamělý. Tohle bylo poprvé, co nějaká dívka upoutala jeho pohled, a to nejen kvůli sexu.

Věděl o ní téměř všechno. Byla zavržena svým alfou, který jí vzal i pouto se smečkou, byla to dcera válečníka Gamy a toulala se po lesích s Ryderem, přítelem ve statutu bety.

Nevěděl, že se s ní tady setká takhle.

Bylo na ní prostě něco, co vás nutilo ochránit její nezkažený úsměv a upřímnou povahu.

Zhluboka se nadechl, vydal se směrem, kudy Seraphina odešla, a pak zahnul doleva, aby šel do své vlastní třídy.

Mohl jen doufat, že si Kysona nerozhněvá, jinak by jí moc pomoci nedokázal.

Tohle mu připomnělo, že si ta dvojice má brzy přijít požádat o povolení, ne? Vypadá to, že to bude způsob, jak s ní trávit víc času.