Kapitola 6

"Takže? Máme tu skvělé zprávy," vešel Ryder do domu, zatímco Seraphina chroupala sušenky, a ona jen zvedla obočí.

"Skvělé zprávy?"

"Ano, zlatíčko," Ryder tleskl rukama, přepnul seriál, na který se dívala, pustil hudbu, a Seraphina udiveně povytáhla obočí, když ji vytáhl na nohy.

"Páni, ty jsi nějaký šťastný," poznamenala Seraphina, když ji roztočil. Zasmála se, jak ji zvedl do vzduchu, strkal do ní a zase si ji přitahoval.

"Tak dělej, řekni mi ty dobré zprávy taky," vybídla ho a on se zazubil.

"Hádej, koho vybrali do týmu, který bude reprezentovat univerzitu na olympiádě?" zeptal se Ryder a Seraphina na něj šokovaně pohlédla.

"Vážně? Proto jsi byl tak zaneprázdněný? Panebože, moc ti gratuluju!" Seraphina se na něj vrhla a pevně ho objala. Ryder se usmál, ale když si uvědomil jejich blízkost, na krku mu vyrazil rumenec.

"Také jsme dostali povolení tu zůstat," řekl Ryder, aby odvedl pozornost od jejího těla, které se na něj tisklo. Při zmínce o povolení Seraphinin úsměv pohasl, protože jí myšlenky okamžitě zalétly k tomu kreténskému alfovi, který jí ze z prvního dne udělal peklo.

"No tak, nemáš z toho radost?" podíval se na ni Ryder plný očekávání. Seraphina zavrtěla hlavou a široce se usmála.

"Mám takovou radost, že jsem připravená zbaštit tvoje skvěle uvařené lasagne," usmála se a Ryder se zasmál jejím trikům, jak ho přimět k vaření.

"Někdy si říkám, že jsem se nestal tvým ochráncem, ale tvým osobním kuchařem," otočil se Ryder, a vtom mu Seraphina skočila na záda. Zaprávrávoral, ale stihl ji chytit za nohy, aby nespadla.

"Tohle neříkej. Copak mě nerad krmíš? Copak mě nemiluješ?" našpulila Seraphina rty a Ryder bezmocně stáhl rty do úzké linky.

"Jasně že tě miluju. Vždycky budeš moje kamarádka číslo jedna. A ano, rád udržuju to tvoje roztomilé bříško plné. A teď, mohla bys mi slézt ze zad? Nejsi zrovna nejlehčí," řekl Ryder a Seraphina si nespokojeně zabručela, než své sevření ještě zpevnila. Ačkoli Ryder předstíral, že je naštvaný a otravuje ho, když mu takhle skáče na záda, v srdci cítil spokojenost, že se k němu takhle chová.

Aniž by to dvojice tušila, v nedalekém lese stál muž, který jejich interakci sledoval s temným výrazem ve tváři. Ruce měl zaťaté v pěst podél těla a oči mu teď zcela nabraly jantarovou barvu.

Jako by Seraphina ucítila něčí pohled na svých zádech, seskočila na zem a přešla k oknu. Když nikoho nezahlédla, zmateně svraštila obočí.

Otočila se a s nepřítomným úsměvem se zadívala na Ryderova záda. Kvůli ní už si vytrpěl hodně, a teď, když konečně dostává to, co si zaslouží, mu nebude stát v cestě.

Ryder kvůli ní opustil smečku ve jménu přátelství. To nejmenší, co může udělat, je snášet naschvály alfy Kysona, dokud neodpromují. Navíc se tak možná choval jen proto, že měl špatnou náladu nebo byl prostě nabručený. Alfa přece nemůže mít tolik volného času, aby ji neustále týral, ne?

'Už dlouho nechávám lidi trpět kvůli mně. Nedovolím, aby úsměv mého přítele kvůli mně znovu pohasl,' slíbila si Seraphina a zezadu Rydera objala, čímž si od něj vysloužila tiché povzdechnutí.

Následující den~~~~

"Ahoj," uslyšela Seraphina zpoza zad hlas a otočila se. Její pohled se střetl s chlapcem, kterého se předtím ptala na cestu.

"Dobrý den, starší spolužáku," usmála se Seraphina a Grayson se nad jejím oslovením zasmál, čímž ji přiměl stáhnout obočí.

"Co je?" zeptala se.

"No, copak ty nejsi roztomilá malá tulačka? Kdo dneska ještě takhle zdraví?"

"Nevidím na svém pozdravu nic špatného. Technicky vzato jsi starší z ročníku."

"No, to je pravda," uznal Grayson a Seraphina pokrčila rameny.

"Tak to budu asi já," usmála se, a zrovna když chtěla vejít do třídy, Grayson ji náhle chytil za ruku, trhl s ní zpátky a ona narazila přímo do jeho hrudi.

Vytrhla se mu a už už se ho chtěla zeptat, co to mělo znamenat, když vtom uviděla, jak shora nade dveřmi spadl na zem kbelík plný ledu.

"Musíš mít smysly neustále ve střehu, co?" podíval se jí Grayson do očí. Přikývla a o krok ucouvla.

"Děkuju. To bylo nečekané. Kdo by něco takového udělal?" Seraphina se rozhlédla kolem, až se její pohled zastavil na dívce, která se dívala přímo na ni.

"Každopádně, vyučování brzy začne. Uvidíme se někdy jindy," řekl Grayson. Seraphina se zadívala na jeho vzdalující se záda a pak vešla do třídy.

Tohle nebylo dobré. Jako bojovnice měla smysly vždycky ostré. Byla tak zabraná do hovoru, že ani nevycítila napětí a polevila v ostražitosti.

Naštěstí to byl jen kbelík s ledem a někdo ji zachránil, ale co kdyby to bylo něco vážnějšího?

Vzhledem k tomu, že je kvůli svému statusu tulačky neustále terčem, je polevení v ostražitosti tou největší chybou, jakou může udělat.

Když se blížila ke svému místu u okna, natáhla se, aby roztáhla žaluzie. Překvapeně zvedla obočí, když se v odrazu skla objevila dívka, která z kapsy vytahovala dýku, a Seraphina bleskově uhnula.

"Co to má sakra znamenat?" podívala se Seraphina na dívku.

"Jejda, nechtěla jsem tě trefit. Mířila jsem na ten strom." Ta holka očividně lhala. Seraphina zatnula pěsti, připravená k boji, než si vzpomněla na Ryderovu šťastnou tvář.

"To je v pořádku," sedla si na své místo.

"Co to -!!" zaječela Seraphina a rychle vyskočila, když uviděla, jak se jí po noze plazí štír.

"Vypadá to, že si tě můj mazlíček oblíbil," prohodil nějaký kluk a Seraphina se podívala na všechny přítomné, kteří se pochechtávali jejímu neštěstí.

Všechno to měli naplánované. Ale proč si vyhlédli zrovna ji? Lidi, kteří se takhle chovali, ani neznala.

"Hej, jsi v pořádku? Ti lidi se tu občas chovají jako kreténi." Seraphina se otočila k dívce, která se na ni upřímně usmála, a tiše si povzdechla.

Člověk.

Hádala, že to je ten důvod, proč na ni tihle lidé nezaútočili svými schopnostmi. Byli tu kolem lidé.

"Jsem v pořádku. Děkuju. Jen jsem nečekala tak srdečné přivítání," usmála se Seraphina a lidská dívka přikývla, než k ní natáhla ruku.

"Clara," zašeptala.

"Seraphina," potřásla jí rukou. Když ostatní viděli, že se tulačka baví s člověkem, ještě víc zaskřípali zuby, protože teď už nemohli nic dělat.

Zbytek přednášek probíhal tak, že na ni všichni vrhali nenávistné pohledy. V určitém okamžiku nakonec přišla na to, co mají všichni ti, kteří ji šikanovali, společného.

Všichni do jednoho byli vlkodlaci a patřili k jedné konkrétní smečce. Ke smečce Krvavého měsíce.

Nechtěla o tom takhle přemýšlet, ale měla pocit, že to má něco společného s alfou Kysonem nebo s tou holkou Victorií.

"Nechceš se ke mně přidat na oběd?" zeptala se Seraphina Clary v naději, že ji lidská přítomnost ušetří vlkodlačího mučení.

"Omlouvám se, ale obědvám se svým přítelem. Je na budově medicíny," odmítla Clara a Seraphina se v duchu hořce usmála.

Samozřejmě, jak mohla čekat, že bude mít takové štěstí?

Spěchala do kantýny v naději, že si vezme oběd a na celou obědovou pauzu zmizí všem z očí. Popadla burger a hranolky, vyšla ven na hřiště a úlevně si povzdechla, když tam nikoho ze svých trýznitelů neviděla.

Pokud si Seraphina myslela, že jen proto, že je pryč z kantýny a budovy, bude ušetřena, čekalo ji nemilé překvapení.

Vzápětí uviděla, jak na hřiště vchází alfa Kyson se svými nohsledy. Jako by na ni měl nějaký radar, jeho pohled si okamžitě našel ten její. Vyvalila oči a rychle uhnula pohledem.

'Při Měsíční bohyni, prosím, ať sem nechodí a nedělá mi z oběda peklo,' modlila se, ale štěstí nestálo na její straně.

"Copak to tu nemáme tu novou tlustou, hnusnou tulačku?" ozval se nedaleko ní Victoriin hlas a Seraphina zatnula pěsti.

Tlustá, hnusná, děvka, prokletá, ubohá, ufňukaná, vyžraná dýně, prsatka. To byla jen některá ze slov, kterými ji ve smečce vždycky častovali, když zrovna nebyl Declan nablízku, a také pak, když už byla venku jako tulačka.

Když ta slova slyšela znovu, vynořily se jí smutné vzpomínky na její smečku.

Seraphina na Victorii nijak nereagovala. Úlevně si povzdechla, když Kyson pokračoval v chůzi a nevěnoval jí jediný pohled.

To přesně chtěla. Ať si jí nevšímá a vyhýbá se jí jako moru. Ať se od ní drží dál. Seraphina na sebe spokojeně přikývla, ale její radost netrvala dlouho, když si všimla, že Victoria a její malá skupinka Kysona nenásledovaly.

Až teď si všimla, že v té skupince je i ta holka, co po ní hodila nůž.

Takže to byla Victoriina práce.

"Co chceš?" podívala se Seraphina na Victorii.

"Co chci? Chci, aby ses mi omluvila za to, že ses mi posmívala," řekla Victoria a Seraphina si odfrkla.

"To nebyla prosba, mrcho." Z Victorie vyšla její pravá podstata. Pevně chytila Seraphinu za vlasy, až vytřeštila oči.

Seraphina bolestně zavrčela a chtěla Victoriinu ruku strhnout, ale než se stihla pohnout, ostatní dívky ji chytily a držely ji, aby za ni Victoria mohla tahat ještě víc.

Zatnula pěsti, připravená odkopnout dívky pryč a vrazit Victorii tvrdou ránu přímo do obličeje, když se zarazila.

'Jsem opravdu šťastný, že mě vybrali, Seraphino,' odrazila se Seraphině v mysli Ryderova slova. Kousla se do rtu a cítila se naprosto bezmocně.

"Tohle si mrchy jako ty zaslouží. Někteří lidé nerozumí slovům, a na ty musíme jít fyzicky," řekla Victoria, než vytáhla nůž. Seraphina odvrátila zrak a rty se jí mírně zachvěly.

Věděla, že kdyby se na Victorii podívala, bojovnice v ní by se chtěla bránit, ale nemohla. Victoria byla součástí Kysonovy smečky a oni jim dovolili zůstat na jejich hranicích.

"Co je? Konečně máš strach?" Victoria vlepila Seraphině tvrdou facku. Všichni se zastavili a sledovali tu scénu, ale nikdo se neodvážil tulačce pomoct.

"Ještě se neomluvíš?" odfrkla si Victoria, když se nedočkala žádné reakce. Pak kopla Seraphinu, která se zmítala v sevření šesti dívek, do břicha.

Seraphina hlasitě zasténala bolestí. Oči se jí zalily slzami a vykašlala trochu krve.

"Pusťte mě," vyšlo ze Seraphiny roztřeseným hlasem a Victoria se zlověstně ušklíbla.

"Pustit tě? Vždyť zábava teprve začala." Victoria zvedla nůž a pomalu jím řízla Seraphinu do ruky. Její vlčice zakňučela a chtěla se bránit, ale Seraphina ji potlačila.

Věděla, že je to škola určená i pro lidi, a kdyby udělala něco špatného, vyloučili by ji.

"Co je? Proč se na mě tak díváš? Myslíš, že ti tu někdo pomůže? Och, zlatíčko, já jsem budoucí luna smečky, na jejímž území bydlíš. Byla jsem v klidu kvůli Kysonovi, ale musím mrchám, jako jsi ty, ukázat, kde je jejich místo." Victoriiny oči potemněly, ale Seraphina dál skláněla pohled ke kapkám krve kapajícím na zem.

'Jsou to skvělé zprávy. Že ano? Až odpromujeme, odstěhujeme se a povedeme dobrý život,' probleskly Seraphině před očima Ryderovy zářící, plné naděje, a zavřela oči.

"Omlouvá -" Nestihla dokončit větu. Victoria udělala další řez. Zatočila se jí hlava a hned vzápětí uslyšela vzdálené zavrčení.

"Co si myslíš, že děláš!" uslyšela Seraphina známý hlas, ale byla příliš malátná, než aby se na toho člověka vděčně usmála za to, že ji zachránil.

Co to bylo? Neříkejte mi, že na tom noži byl oměj.

Jakmile ji dívky pustily, zhroutila se na zem. Její pohled se střetl s Kysonovým. Tvářil se tvrdě, než se usmála a zavřela oči.

'Omlouvám se, Rydere. Asi ti zase přidělám starosti,' zašeptala.