Polibek byl hluboký, pomalý a chutnal po měsících nevyřčených omluv. Když se od sebe nakonec odtrhli, oba byli bez dechu a v tichém útočišti pokoje se opírali čely o sebe. Ukázalo se, že onen „prostor“, o který si Hayes žádal, se stal vzduchoprázdnem, které je oba málem udusilo.

​„Přijdeme pozdě na snídani,“ zašeptal Cody, ačkoliv se k odtažení vůbec neměl. Ruce měl stále zapletené v Hayesových vl