Hiro seděl ve svém koženém křesle, hnědýma očima sledoval mladíka před svým stolem s nečitelnou intenzitou a říkal si, kam zmizela všechna ta tetování.

Bylo jasné, že se Frost ze všech sil snaží dělat, že ho nepoznává, ale on to viděl — v okamžiku, kdy se jejich pohledy tam venku střetly, viděl ve Frostově tváři okamžité poznání, a to mu stačilo.

Koutek rtů mu zacukal do lehkého úšklebku, ale okam