Rande č. 2

„Láskóóóóóóóóó“

Oháním se po ruce, která mě dloube do žeber. „Běž do prdele,“ zamumlám.

Ryderovo hluboké zasmání mnou zavibruje, když se mi otře nosem o krk.

„Ale já udělal snídani do postele!“ vysvětluje přehnaně bodrým hlasem.

Otevřu jedno oko a podívám se na obrovskou hostinu, kterou naaranžoval na jednu stranu postele.

„Proč je v posteli jídlo?“

„Protože to má být uvolňující. Táta t