Stanové městečko.

Kráčíme zpátky směrem k sídlu smečky; ulice jsou tiché a spoře osvětlené. Tělo mi mravenčí z toho, jak mě Cole drží za ruku, a žaludek dělá nejrůznější přemety. Zmýlila jsem se v něm; je to ten nejzlatější muž s tím největším srdcem. Kluci se museli telepaticky spojit, protože když se blížíme, všichni na nás čekají na konci příjezdové cesty.

„Ahoj, maličká, copak to tam máš?“ Jax