Zítřek.

Jsem na cestě za svými druhy, když mě první najdou Brianna s mámou a odtáhnou mě do té místnosti, ve které jsme dělaly všechny ty zkoušky šatů.

„Ach můj bože, holka!“ zaječí Brianna.

„Můžeš obdivovat a drbat později, Brianno. Nech mi ji.“ Máma mě táhne za ruku ke stojanu s oblečením a já zasténám.

„Myslela jsem, že už jsme tohle udělaly?“

„To ano! Ale to bylo v době, kdy jsme si mysleli,