Jednota a domov.

„Nemám už moc času,“ promluvila Selene znovu a její hlas byl teď tišší, vzdálenější. „Mám na starosti celou říši. Však víš, jaké to je?“

Lehce se zasmála a ten zvuk se rozléhal jako vítr hrající na křišťál, prastarý a moudrý. „Ale než odejdu, mám pro tebe dar.“

Natáhla ruku s prsty zářícími tichým svitem hvězd a dotkla se mé hrudi přímo nad srdcem. Neměla jsem čas se zeptat, co t