Moje smečka. Moje.

„Dobře,“ zašeptal jsem k němu, k sobě. „Chci okno. Takové, ze kterého jsou vidět hvězdy. Skutečné hvězdy.“

Na protější zdi rozkvetlo světlo. Vyrostl tam velký klenutý otvor, jako kořeny stáčející se ven, a skrz něj jsem uviděl noční oblohu, mou oblohu. Ne tu nad bojištěm nebo nad rozbitým závojem. Tahle byla hluboká, nekonečná, pokojná. Galaxie se točily zpomaleně. Souhvězdí, j