Pokrevní.

Než vyjdeme zpět do večerního vzduchu, obloha už sklouzla k indigovému odstínu. Vůně mízy a pilin se stále vznáší nad plotem sirotčince, čistá a obyčejná proti starému kovovému pachu krve. Zkontroluji okna, kde jsou na sklo zvědavě přitisknuté malé obličeje. Elliot mě z deky zahlédne a zvedne ruku. Já tu svou zvednu také. *Jsme v pořádku*. Prozatím.

"Nejdřív východní linie," řekne Tyler