Za našich podmínek.

Zvedl ruku a kruh vzduchu o pár kroků dál se zklidnil a rozzářil jako vyleštěná mince čekající na ražbu. „Brána připravena,“ řekl.

Cole mi stiskl bok a uzemnil mě zpět do mého těla. „Potom uděláme dětem oběd tady,“ řekl s praktičností modlitby. „Kde to půjde, zachováme obyčejný den.“

„Obyčejný,“ zopakovala jsem a nechala to slovo, ať zkrotí hrany mého strachu. Naposledy jsem se