Co si pamatuješ?

Než jsme vystoupali po schodech na verandu, smečkový dům byl už krásně obyčejný. Síťové dveře zpívaly v pantech, chodba voněla máslem a skořicí a někdo nechal na schodech malou ponožku jako bílou vlajku. Táta nás přivítal s obracečkou a výrazem, který říkal, že *všichni jsou v pořádku*, a pak zkazil těžkou část tím, že mi pocuchal vlasy. „Lívance stydnou.“

„To napravím,“ řekl Jaxo