Nemůžeš mi diktovat, co mám cítit.

Večeře skončila ve změti smíchu, cinkání talířů a babiččina prohlášení, že je „na tolik hlučných vnoučat už moc stará.“ Všichni se pak rozprchli, někteří do obývacího pokoje, jiní na zahradu, zbytek se přesunul nahoru po schodech. Počkala jsem. Nechala hluk odeznít. Předstírala jsem, že pomáhám s nádobím, dostatečně dlouho na to, aby se chodba vyprázdnila, než js