Terapie.

Než poslední duše splyne se světlem, usadí se ve mně prázdnota tak hluboko, až to skoro působí jako ticho. Skoro. Zírám na kosu ve své ruce, na slabé mihotání prachu z duší ulpívajícího na čepeli, a vydechnu tak, až mi to zachroptí v hrudi. Nic. Žádný klid. Žádné vyjasnění. Jen ta samá bolest a Maceyina tvář, která mi bleskne před očima pokaždé, když mrknu, a zvuk jejího hlasu, co se mi p