Zkus být normální.

Mělo mi být jasné, že Dean nenechá den skončit v klidu. Zazvonilo na další hodinu, ale on se místo do třídy zdržoval u skříněk a opíral se o zeď, jako by na mě schválně čekal.

„No tak,“ řekl, když jsem se vedle něj zastavila. „Vypadáš, že jedeš na výpary.“

Zamračila jsem se a přehodila si tašku přes rameno. „Asi díky?“

Zazubil se. „Myslím to vážně. Máš takový ten výraz ‚možná us