Hradba z polštářů.

Podsvětí bylo ráno tiché, jestli se to tu dole dalo vůbec nazvat ránem. Nebylo tu žádné slunce, jen tlumená změna v záři celé říše, jako by samotné světlo bylo ještě napůl ve snách. Já nebyl. Byl jsem vzhůru už hodiny a zíral na tu směšnou hradbu z polštářů mezi námi a snažil se nemyslet na to, jak se někdy kolem půlnoci její dech sladil s mým. Každý její tichý výdech byl vyrovn