Dělat mi chůvu.

Spadli jsme zpátky k sídlu smečky jako bouře, boty na štěrku, dech viditelný v chladném vzduchu. Místo hučelo tuctem drobných úkolů probíhajících najednou: lidé se hlásili, rozkládaly se mapy, tváře se k nám otáčely s otázkami a strachem. Nechal jsem ruce v kapsách, aby se mi netřásly.

"Kam jsi to dal?" zeptal jsem se Jaxona na rovinu, když jsme procházeli halou. Nemělo smysl chodi