Úsvit.

Každý instinkt ve mně křičí, abych se pohnul. Abych se prodral skrz ty stráže, vtrhl do jeskyně a vytáhl ji ven jen čirou silou vůle. Ale Ravenina ruka pořád pevně spočívá na mé paži a uzemňuje mě jako řetěz ukovaný z trpělivosti a krve.

"Počkáme," řekne a oči nespustí z ústí jeskyně. "Aspoň několik hodin. Dokud nebudeme přesně vědět, s čím máme tu čest."

Z těch slov mě bolí zuby. "Už čekám