Cesta domů.

Ve chvíli, kdy vstoupíme do domu smečky, je to, jako by mě pohltilo teplo, chaos a láska najednou. Ruce se po mně natahují ze všech stran – vtahují mě do objetí, tahají mě za vlasy, dotýkají se mé tváře, jako by se báli, že zase zmizím, když se mě nebudou držet. Někdo mluví o jídle. Někdo jiný se stará o deky. Moji tátové mluví všichni jeden přes druhého.

„Potřebuje se nejdřív najíst?“