Dřepnu si a snažím se vypadat co nejmenší. Cítím v krku knedlík ze zadržovaných slz, ale odmítám ho nechat, aby mě viděl plakat, a tak ho znovu prosím. „Juliane, prosím, nedělej to. Nechceš to udělat.“

Zuby mi cvakají a třesu se, zatímco kolem mě víří ledový vítr. Podívám se přes okraj hluboké rokle. Řeka na dně divoce bouří v měsíčním svitu do tmavě červena, v jejím proudu se víří obrovské kusy