„Montague, omlouvám se, ale teď uvidíš mou stránku, kterou členům smečky ukazuji jen zřídka. Jen si stoupnu tamhle,“ ukážu na druhou stranu místnosti a snažím se znít co nejklidněji. „Prosím, neboj se. Hned jsem zpátky.“

Montague pomalu přikývne, jako by pochybovala o mém zdravém rozumu. Nemůžu jí to mít za zlé. Já o něm pochybuji taky. Dojdu na druhý konec místnosti a chytím se opěradla koženého