„Takže ona prostě půjde... a připraví se na smrt?“ ptá se Tobias, zatímco se dívá chodbou za Cordelií.

„V podstatě ano,“ mračím se. „A pak ji porodím.“

Nezmůže se na nic jiného než na nevěřícné zavrtění hlavou. Opouštím ho a mířím k Aureliiným dveřím. Když mi otevře, s úsměvem se pozdravíme.

„Esme! J-jsi v pořádku? Vypadáš, jako bys brečela,“ vtáhne mě do svého pokoje.

„Zrovna jsem se rozlouči