„C'est de la folie! [To je šílenství!] Esme, ne. Ty ses úplně zbláznila,“ vykřikne Delphine, a když jí a Marcellovi asi tři hodiny po začátku našeho letu do Paříže dokončím vyprávění svého plánu, vstane ze sedadla. Přechází tam a zpět s rukama přitisknutýma na ústech. Její oči mají barvu půlnoční modři, když se konečně zastaví a podívá se na mě. „Ne. Nemůžu ti dovolit, abys tohle udělala své duši.