SERAPHINA

Nemohla jsem ze zraku spustit Cassiana, když jsme kráčeli zpět do paláce. Každých pár kroků jsem po něm pohlédla, jako bych se bála, že znovu zmizí – jako by to všechno byl jen nějaký křehký sen, který by se mohl každou chvílí rozbít. Ale on tu byl. Hřejivý. Pevný. Dýchající. Jeho prsty se proplétaly s mými, jeho stisk byl pevný a uklidňující. A pro jednou mi ta jeho majetnickost nevadil