Pohled Ophelie

Když vymahači konečně odešli, ticho pohltilo trosky.

Noc byla stále prosycená pachem kouře a popela – můj oheň, můj hřích.

Jedna ze strážkyň se nabídla, že mě doprovodí do nedalekého hostince, bála se, že bych se mohla zhroutit.

Slabě jsem se usmála a řekla jí, že chci být sama.

A taky že ano.

Protože pro vlky, jako jsem já – prokleté, poskvrněné, nemilované – byla samota jedinou vě