Úhel pohledu Ofélie

Vymazala jsem si z očí poslední zbytky spánku a zívla, zatímco se do bytu plížily večerní stíny. Bylo skoro osm hodin, a přesto jsem prospala celý den jako vlk v zimním spánku, každý sval uvolněný a vyčerpaný.

Když jsem vyšla z ložnice, zamrzla jsem v polovině kroku. Na mém úzkém balkóně stál muž – vysoký, impozantní a vyzařující chladnou autoritu – a mluvil do telefonu. I bez