Z pohledu Ofélie

„Je to jen škrábnutí,“ dodala jsem a zírala na nepatrnou stopu na svém předloktí, kde mi v hlavě stále rezonoval Sterlingův hlas. Než hovor skončil, nerozloučil se – zůstalo po něm jen chladné ticho, ten druh ticha, který se přenáší přes pouto napříč oceány.

Měla jsem spát. Místo toho přes žaluzie už prosakovalo svítání, když jsem konečně usnula, ukolébaná předením své vlčice plný