Pohled Ophelie

Když Luna Eleanor vytáhla minulost, viděla jsem, jak se jí v obličeji mihl neklid. Promnula si nos – nervózní tik, kterého se nikdy nezbavila.

„Ty v sobě opravdu dokážeš držet zášť, viď, Ophelio?" řekla napůl se smíchem, napůl defenzivně. „Byla to jen slova vyřčená v hněvu. Opravdu si myslíš, že bychom po tobě požadovali splacení tvé skrovné výchovy? Kvůli pár mincím?"

Její tón byl