Z pohledu Ophelie

Velkou síní citadely Stříbrného hřebenu se prohnal šum – napůl úžas, napůl strach.

Pod tíhou pohledu alfy Krvavého kamene se nikdo neodvážil mluvit příliš nahlas.

Sterling stál po mém boku jako stěží potlačená bouře. Každý jeho pohyb – to, jak mi naléval víno, jak mi prsty přejížděl po zápěstí, jak mi upravoval plášť kolem ramen – působil posvátně a zároveň majetnicky. Nepotřebov