Pohled Tristana

Ve chvíli, kdy záznam skončil, jsem nemohl dýchat.

Patnáct minut.

Tak dlouho trvalo odvézt Rowan z vězení domů.

Patnáct minut, kdy seděla bez hnutí, ruce složené v klíně, tělo přitisknuté k oknu, jako by chtěla zmizet ve skle.

Na Penelopiny šaty visící vedle ní se ani koutkem oka nepodívala.

Ani jednou.

A přesto jsme ji obvinili – znovu.

Opřel jsem se do sedadla řidiče, luxusní kůž