Z pohledu Rowan

Zářivky u Léčitelského střediska mě pálily do očí. Sotva jsem viděla přes krev a slzy, které mi rozmazávaly zrak, ale nezastavila jsem se.

Nemohla jsem.

Klopýtala jsem chodbou, narážela do stěn a otírala se o vyplašené vlky. Někteří lapali po dechu, jiní při pohledu na mě couvali – zakrvácená, kulhající, sotva držící se na nohou – ale bylo mi to jedno.

Ať se dívají.

Ať vidí, co děl