Z pohledu Tristana

Před nemocničním pokojem.

S Theodorem jsme na sebe narazili přímo. Ani se neobtěžoval skrývat své podráždění. „Radím ti, abys tam nechodil. Je naštvaná, a když tam teď vejdeš, tak na tebe bude akorát křičet.“

Neodpověděl jsem. Můj zrak zůstal upřený na nemocniční lůžko skrz úzké skleněné okénko. Rowanina postava byla tak drobná, tak pomlácená, že to bylo jako zírat na následky v