Pohled Rowan

Neřekla jsem mu už ani slovo.

Otočila jsem se a kráčela rovnou zpátky do obsidiánového sídla, podpatky se rozléhaly o mramor jako vyhlášení války.

Štěkal na mě jako na čokla, myslel si, že jen proto, že dělá řidiče Alfovi Percivalovi, může se mnou mluvit spatra. Asi zapomněl – já nejsem pes. Jsem dcera, kterou pohřbili a kterou teď najednou potřebují.

Jen ať se pěkně zapotí.

Což se ta