Pohled Rowan

Podívala jsem se na něj a v mém pohledu se nehnul ani záchvěv emocí – jen klidná, bezživotná prázdnota. Mrtvé jezero uvnitř mě.

Po chvíli jsem pomalu stáhla nohu zpět a otočila se k němu. Hlas mi zněl chraptivě, jako by byl odřený brusným papírem.

„Když se mi nechcete míchat do osudu, tak proč jste tady a zastavujete mě?“

Muž potáhl z cigarety a pomalu vydechl. Kouř stoupal vzhůru, za