Tristan Ashbourne ležel stočený na pohovce ve svém potemnělém pokoji, zatímco husté stíny za sídlem Obsidiánové smečky vrhaly na podlahu dlouhé prsty. Rukama si pevně tiskl polštář k hrudi a tvář do něj měl zabořenou tak hluboko, že to tlumilo zvuk občasných, mimovolných vzlyků.

Ale ani látka přitisknutá k obličeji nedokázala zapudit představy v jeho mysli.

Rowan.

Zdálo se, že každá myšlenka, každ