Pohled třetí osoby

Maximilianovy prsty se pevně sevřely kolem kovového rámu invalidního vozíku, až mu klouby námahou zbělely. Kousavý chlad oceli mu pronikal do kostí, ale nebylo to nic ve srovnání s ledovým děsem, který mu hlodal u srdce.

Ona mezi nimi kreslila čáru?

To nedovolí.

"Co tím myslíš, že s tím nemám nic společného?" vyštěkl Maximilian, hlas se mu třásl nedůvěrou. "Rowan, my jsme druh a