Camillin hlas nesl hravý tón, když se na Rowan podívala. „Odteď za tebou přijdu pokaždé, když nebudu mít školu, platí?“

Vypadala úplně jako ta bezstarostná, uličnická holka, a přesto se v jejích očích mihl prchavý záblesk něčeho hlubšího – obavy, ochranitelské touhy a nevyřčené přísahy. Jen chtěla vidět, jak se Rowan usmívá.

Rowanina tvář zjemněla, jako by mluvila s dítětem, které zbožňuje. Jemným