Camillino vidění se zalilo rudou barvou, myslí jí kmitl obraz kulhající Rowan, jejích kdysi bystrých uší, jež teď pohltilo ticho. Bylo to, jako by se jí přímo do srdce zabodla stovka jehel se stříbrnými hroty.

Prudce se nadechla a donutila svou vlčici stáhnout se zpět pod kontrolu. Její hlas zněl jako led praskající na zamrzlé řece.

"Myslíš si, že tvá slova teď něco změní? Kdybys opravdu věděl, co