Baronovy prsty zlehka ťukaly do volantu v ležérním rytmu, přesto na napětí doutnajícím uvnitř vozu nebylo ležérního vůbec nic.

Vedle něj Camilla tiskla kytici sytě karmínových růží k hrudi jako štít, jejichž vůně se mísila s opojným tahem Baronovy vůně, jež jako by vyplňovala každý kout vozidla. Pohled upírala neustále z okna, ale to vědomí jednoho o druhém bylo jako živá, dýchající věc – surová,