Ženina tvář se zkřivila do něčeho groteskního, když jí břichem projela bolest. „Ty... ty se opovažuješ mě zabít?“ zachroptěla, hlas zlomený, chvějící se ryzí hrůzou.

Camilliny široké temné oči nevinně mrkaly, téměř jako laňka. Na jednu prchavou vteřinu vypadala jako neškodná dívka hrající si na rebelku – křehká, neškodná, králík třesoucí se v doupěti vlků.

„Ano,“ odpověděla tiše, téměř sladce. „Pr