Úhel pohledu: Julian

V krku jsem cítil, jako by tam uvízla čepel, ostrá a nemilosrdná. Zpočátku jsem ze sebe nemohl vydat ani hlásku, jen trhané nadechování. Žal se mi hrudí přelil jako povodeň, utopil rozum, utopil sebeovládání.

A pak jsem se podíval dolů – do očí své dcery. Očí širokých, jasných, plných tak čistého očekávání, až mě to rozřezávalo zevnitř.

Do srdce se mi zabodly ocelové hřeby. Mů