Když Seraphina vycházela z pracovny, doznívala jí v mysli Alistairova slova na rozloučenou. Byla neobvykle hloubavá, ale ona tu myšlenku zapudila.

Snesla kufr dolů ze schodů, jen aby narazila na Emmu, která zrovna vcházela dovnitř.

Emmin výraz se zkřivil do posměšného úšklebku, když ten kufr uviděla. „Už odcházíš? Myslela jsem, že se tu budeš snažit držet zuby nehty co možná nejdéle.“

Seraphina je