Když Seraphina nabyla vědomí, měla pocit, jako by měla hlavu vycpanou vatou. Zamrkala. Zrak měla rozostřený, když vnímala své okolí – šedou betonovou podlahu, nedaleko naskládané zrezivělé ocelové tyče a popraskané, vlivy počasí ošlehané zdi.

Vypadalo to jako opuštěná továrna, zchátralá a bez života.

Pokusila se posadit, ale ruce i nohy měla pevně svázané. To zjištění ji zasáhlo jako rozjetý vlak.