Declan

„Tak dobře... nejdřív si ale dáme jídlo.“ Zvedl jsem talíř, který jsem jí předtím nechal na komodě, a přinesl jí ho. Zul jsem si boty, posadil se na postel čelem k ní se zkříženýma nohama a položil talíř mezi nás.

„Jez,“ vybídl jsem ji. „Promluvíme si.“

„Nemám hlad,“ odvětila. V břiše jí ale zakručelo.

„Vím, že jsi tohle jídlo uvařila ty,“ řekl jsem. „Dej si. Prosím.“

Na tvářích jí vyvstal