Eleanor

Alistair mě toho rána vysadil před budovou soudu. Cestou toho moc nenamluvil. Oči měl jasnější než za celé měsíce. A mně z toho naskakovala husí kůže. Když auto zastavilo, otočil se ke mně s tvrdým výrazem.

„Nepokoušej se o žádnou hloupost a nesnaž se utéct. Koneckonců, Seraphina je tvá dcera. Copak bys jí nechtěla pomoct?“ řekl sarkasticky. Šel se mnou až k soudní síni a posadil se venku.