Genevieve

Na vteřinu na mě Beatrice jen zírala, jako by nevěřila vlastním očím. Pak ze sebe vydala zvuk, který byl napůl smích a napůl vzlyk, a s radostí, jež se zdála až dětinská, ke mně přispěchala.

„Genevieve,“ řekla třesoucím se hlasem. „Ach můj bože. Ty jsi tady.“

Než jsem stihla promluvit, pevně mě objala. Chvíli jsem stála bez pohnutí, pak jsem jí objetí oplatila, vnímala její teplo a třeso