Pomáhat Cassianovi v chůzi bylo jako vést velmi velké a velmi tvrdohlavé dítě. Ruku měl omotanou kolem mých ramen a jeho kroky byly nejisté. Dveře do jeho pokoje byly otevřené a už jediný pohled dovnitř mě donutil si povzdechnout. Oblečení bylo rozházené všude možně. Boty se válely v jednom rohu. Jeho bunda byla napůl na židli a napůl na zemi. Měla jsem silné nutkání to všechno znovu uklidit, ale