Sharon

Vyděšená k smrti jsem se odškrábala dozadu, dokud jsem zády nenarazila na zeď, která mě do ramen studila. Začala jsem hyperventilovat a ruce se mi třásly, když jsem si uvědomila, že jsem sama a že mě unesli. Nebyl tu nikdo, kdo by mi pomohl, nikdo by mě neslyšel, i kdybych zkusila křičet.

Do očí se mi nahrnuly slzy. "Pomoc..." zkusila jsem promluvit. Krk jsem měla rozedřený, jako bych vdech