Declan

Přecházel jsem po pokoji jako zvíře v kleci, každý krok přiživoval moji rostoucí frustraci. Stráže venku byly neustálou připomínkou toho, že jsem v podstatě vězeň. Edmundovi muži to dali naprosto jasně najevo – nikdo nesmí dovnitř, nikdo nesmí ven.

V kapse mi zavibroval telefon. Jasper.

„Zjistil jsi něco?“ dožadoval jsem se a nezdržoval se žádnými zdvořilostmi. Moje trpělivost vypršela už p